ANNA NOVÁKOVÁ, matka Rosti Nováka a sedmá generace potomků Matěje Kopeckého, lidového loutkáře.
Loutkářka a divadelnice, narozená na zájezdě, zažila jako malá přechod od kočování v maringotkách k práci v kamenných divadlech.
Aktivní žena, která s představeními pro děti přes léto stále brázdí české země – v tomto ohledu jí kočování zůstalo v krvi.
říká, a ačkoliv prostředí, ve kterém vyrostla, obklopená loutkami a divadlem, se může zdá být nezvyklým, pro Annu Novákovou je úplně ordinérní samozřejmostí.
Loutkářská tradice rámuje od narození celý její život. Ovšem počátkem 50. let se tradiční česká marioneta ocitla na okraji zájmu kulturní společnosti. Byla nahrazena novou, moderní vlnou přicházející ze SSSR – loutkou javajkou. Kvůli tomu se i většina tradičních loutkářských rodin přestává věnovat své profesi a hledá uplatnění v jiných profesních sférách.
Annin otec se usazuje v kamenném loutkovém divadle v Hradci Králové, aby umožnil svým dětem ucelené vzdělání. Ale i přes svůj talent musí začínat na nejnižších pozicích, jako technik a řidič.
A O RODINU SE VŽDYCKY POSTARAJÍ…“
Úděl žen v komediantských a divadelních rodinách se vine napříč generacemi. Ženy jsou tu silným, samostatným středobodem rodinného života, nemluvě o tom, že jde o rodiny mnohem širší, než je běžné. Sama Anna nastoupila záhy po narození svého mladšího syna Vítka – ten je doslova odkojený na divadelních prknech.
Přes všechny strasti a slasti, jež nám život klade do cesty, přes všechny nepřízně osudu, šťastné i nešťastné náhody, které nás z ní mohou svést a zamést po nás stopu, jsou mezi námi tací, jejichž cesta pokračuje nezadržitelně vpřed a nehodlá se nechat zavát časem. Jsou jako vytrvalostní běžci na krkolomné trati dějin. Jsou to rodiny a rody, již vzdorují zapomnění. Ti, kteří ctí tradici a jméno nade vše.
Všechna čest.